V polovině března se udělalo konečně ideální počasí na výlet do přírody. Bylo něco kolem 17 °C, slunečno, ještě ale větrno. Výlet s dětmi jsem plánovala dopředu podle předpovědi, která byla na neděli slibná a vyšla. Přemýšlela jsem o místě s dojezdovou vzdáleností do hodiny od nás, aby to bylo sjízdné pro kočárek, aby děti ušly vzdálenost po svých a abychom mohli jít nějaký okruh. Nerada chodím stejnou cestou zpět. Vyšla z toho cesta Babiččiným údolím, kde jsme dlouho nebyli.

VÝCHOZÍ MÍSTO PARKOVIŠTĚ U ZÁMKU

Zastavili jsme na parkovišti před zámkem kolem půl jedenácté, bylo tam tak deset aut, zahrada otevřená a zámek zavřený. Na klasické prohlídky historických objektů to ještě s našimi dětmi není, takže nám to nevadilo. Na parkovišti jsme zaplatili 40 Kč a dostali informaci, kde je otevřené občerstvení. Cesta Babiččiným údolím začala procházkou napříč zámeckým parkem kolem jezírka, altánu a skleníku směrem ke mlýnu. Areál zámku by potřeboval ještě mnoho peněz a práce, aby byl jako v dobách svého rozkvětu, ale zahrada už začínala mít jarní kouzlo. Je tu mnoho sněženek, bledulek a narcisů. Kvetoucí tis, hádám, že to byl tis, byl plný pilných včel, jejich bzukot byl nepřeslechnutelný.

Ze zahrady jsme šli původní cestou po červené, vedoucí kousek nad loukou, lemované vysokými stromy. Cesta pro kočárek trochu kamenitá a občas dost kořenů, ale průjezdná obstojně. Po nedávném velkém větru byl jeden strom vylomený směrem do louky, tak si děti mohly zkusit na něj vylézt a pohoupat se. Taky dobře viděly, jak jednoduché je pro vítr shodit tak velký strom. Navíc mohly pozorovat, nakolik už byl shnilý a dutý, že ho na vršku cesty držely jen dva úzké kořeny, ostatní byly uvnitř sežrané.

MLÝN

Následně jsme podél vysoké kamenné zdi dorazili k mlýnu, kde v čele jedné z cest stojí babička s vnoučaty a psy. Tady je možnost občerstvení a je tu i restaurace. V sezóně bych počítala s její obsazeností, tedy bych volila zásobu vlastního jídla pro všechny případy, zvlášť když máte sebou děti. Po krátké obhlídce venkovních prostor jsme pokračovali ke Starému Bělidlu a Viktorčině splavu. To je cesta kolem náhonu, může být mokrá, jinaks kočárkem dobře sjízdná. Stavení bylo ještě zavřeno, splav hučel slušným množstvím vody, která se valila z hor. Tady si dobře hlídejte děti, neštěstí je nasnadě.

Od splavu jsme pokračovali lesíkem ohraničeném skálami a Úpou, cesta opět může být mokrá, slunce se sem moc nedostane. Jsou tu pěkné stromy, některé rozsochaté a pár spadlých s dutými kmeny. Po půl kilometru narazíte na Bílý most, je pěkně opravený/možná komplet nový z kamenů a ze dřeva, vede přes něj úzká silnička, které se budete následně držet. Občas projede auto k místním stavením, nicméně brzy na jaře vás potěší, že vyjdete ze stínu na sluníčko. Taky je odtud pěkný rozhled na louky, kde si už pár desítek let rostou vysoké stromy, vždy jeden široko, daleko.

SMĚR RÝZMBURK

Silnička stoupá do kopce a začínáte se vracet do směru, ze kterého jste vyšli, jen cestou nad údolím a směrem ke zřícenině hradu Rýzmburku. Potom je třeba odbočit ze silnice na cestu úbočím v lese. Cesta je poměrně úzká a člověk se pohybuje poměrně vysoko na lesní stráni, která je prudká dolů k řece v údolí. Okraj cesty je místy utržený, tedy průjezd s kočárkem trochu náročný a děti je lépe držet za ruku, ale dá se. Všude plno starého listí. Na konci téhle lesní cesty je pěkná, velká a krytá vyhlídka (Rýzmburský altán), v sousedství pozůstatky Rýzmburku. Cesta následně vede kolem dvora s koňmi a restaurace (Hotel Rýzmburk). Restaurace se mi zdála poměrně malá, tedy byla plná i mimo sezónu, uvnitř jsme nebyli, zvenku vypadá pěkně.

ROZHLEDNA NA ŽERNOVĚ

Naše cesta vedla dále po silničce do obce Žernov, kde mají pěknou rozhlednu, volně přístupnou. Následně se prochází obcí s pěknými staveními a odbočuje se dolů z kopce až k frekventovanější silnici. Po ní je třeba ujít asi kilometr na odbočku na polní cestičku, která pokračuje úvozem do lesa. Polní cesta byla trochu rozjetá traktorem, úvoz maličko prudký, řešený třemi schody každých zhruba 20 metrů, ale celkem sjízdné. Dole pak potřeba přejít most, na který vede tak 10 schodů nahoru a dolů. Objevíte se na louce před mlýnem z jiné strany, než jste ho opouštěli. Cesta Babiččiným údolím k parkovišti může být stejná, tedy po červené, nebo se dáte od mlýna po zelené, která vede na hranici louky, přesně naproti té původní cestě. Na úrovni zámeckého parku je třeba přejít louku, jinak vás cesta povede do Zlíče.

MOŽNOST DELŠÍ TRASY

Příští rok bych ráda zkusila zajet vlakem do Olešnice, auto nechat v České Skalici a od vlaku z Olešnice jít po žluté do Mstětína a pak po modré kolem Žebráckého vodopádu a dále po červené ke zřícenině hradu Červená hora, nebo ze Mstětína ještě po žluté na Stolínské vodopády, dále po zmíněné červené kolem zříceniny hradu Červená hora, obě možnosti pokračují po červené údolím na Červený most, dále bych zůstala na červené a nechala se dovést k Bílému mostu, který už známe. Červená pak vede údolím kolem Starého Bělidla, mlýnu a zámku až na kraj České Skalice. Volila bych teplejší počasí a větší sucho. Jde se podél řeky, nejspíš hodně stínem.

Ať už v Babiččině údolí zvolíte jakoukoliv cestu, kraj je to nádherný a cest je tu tolik, že vydají na více než jeden den.

Kratší popis výletu s dětmi najdete v příspěvku Babiččino údolí.