České Švýcarsko je krásný kout a dá se tu mnoho vidět, a to zdaleka není řeč jen o známých soutěskách nebo Pravčické bráně. Poprvé jsem tu byla už s rodiči, pak si větší část prošla pěšky, když mi bylo zhruba 20 let, a teď mě to sem táhlo znovu. Muž má k tomuto koutu republiky stejně vřelý vztah, takže volba na léto 2020 byla jasná už v září předchozího roku.

MÍSTO POBYTU

Jako místo pobytu se nám naskytla možnost rezervovat si chalupu v Dlouhém Dole, kde se NP České Švýcarsko potkává s hranicemi Lužických hor. Místo mě zaujalo tím, že je tu východisko mnoha cest, a to takových, které se dají zvládnout s dětmi. Časem jsme zjistili, že tu i velmi pravidelně jezdí autobus. To přineslo možnost vydat se na delší trasu a zpět se nechat svézt.

TRASY

Volili jsme trasy tak, aby je zvládl i prostřední 4,5 roční syn, tedy kolem 10 km. Nejmenšího nesl muž v krosně, protože České Švýcarsko, tedy naše trasy, opravdu na kočárek nejsou. Počasí nám vyšlo krásné, jen večer začalo obvykle pršet a jednou jsme chytili bouřku ve skalách. To nás ale zachránil před promočením skalní převis.

Z DOUHÉHO DOLU NA VLČÍ HORU

Naší první trasou byla procházka na Vlčí horu, a to kolem kaple Sv. Anny do obce Vlčí hora, dále na nedalekou rozhlednu. Odsud jsme pokračovali naučnou stezkou do Sněžné a dále na zříceninu hradu Krásný Buk a zpět k chalupě. Rozhledna na Vlčí hoře má omezenou otvírací dobu, je otevřena nejspíš jen o víkendech. Občerstvení jsme po cestě nepotkali až na velkou restauraci v Krásném Buku, která nese jméno obce.

KOLEM KRÁSNÉ LÍPY

Další den odpoledne jsme se vydali do okolí Krásné Lípy. Původně jsme chtěli zajít až na vyhlídku na Kamenné Horce, jít přes Široký vrch do Rybniště a odsud zpět vlakem do Krásné Lípy, kde jsme měli auto. Bohužel jsme vyrazili pozdě a děti se strašně loudaly, takže jsme zůstali jen kousek na městečkem. Užili jsme si krásný výhled do okolí, prošli jsme lesoparkem, kolem Dittrichovy hrobky a zůstali s dětmi chvíli na nedalekém, pěkném dětském hřišti.

Doporučení: Krásná Lípa je pěkně opravená a v centru je dům s expozicí, která ukazuje České Švýcarsko s jeho krásami.

SKLANÍM OKRUHEM KOLEM JETŘICHOVIC

Jetřichovice jsou místem, odkud se dá vyrazit po různých cestách a poznat tak České Švýcarsko. My zvolili trasu mezi sklaními bloky a s vyhlídkami. Tedy po červené na Mariininu vyhlídku, dále k Vilemínině stěně, na Rudolfův kámen a přes Pohovku po zelené zpět. Tahle cesta byla s dětmi zhruba dvakrát delší, než bychom jí šli sami, ale je krásná. Výstup na Rudolfův kámen je poměrně náročný. Na vyhlídku jsme proto vylezli na střídačku, nejprve já s nejstarším synem a poté jen muž sám. V Jetřichovicích jsme obědvali, ale námi narychlo vybranou restauraci Dřevák bych nedoporučila.

MEZNÍ LOUKA, RYSÍ STEZKA A CESTA DO VYSOKÉ LÍPY

Mezní louka je dalším vyhledávaným místem, protože kolem vede mnoho krásných cest, a navíc se nachází na trase, kudy každou hodinu projíždí prázdninový autobus. My se po rychlém obědě v občerstvovně U Fořta, v restauraci vařili až do půl jedné, vydali na Rysí stezku. Je to naučná stezka o místní přírodě. Velmi zdařilá, jen místy by potřebovala nějakou údržbu, a to díky polomu i nenechavým návštěvníkům.

Když jsme si pohráli a vyzkoušeli, co se dalo, zamířili jsme po modré turistické značce směr Divoká soutězka, Vysoký most, Zámeček a Vysoká Lípa. Stezka je to nenáročná. My jí volili, protože už jsme neměli moc času, než přijde bouřka, a potřebovali jsme místo, kde zastavuje autobus. Ve Vysoké Lípě jsme se před deštěm schovali u penzionu Zvoneček. Moc pěkné místo, výborný dort, káva, hřiště, zázemí a milá obsluha.

Z DLOUHÉHO DOLU KYJOVSKÝM ÚDOLÍM DO DOUBICE

Další den jsme se na odpolední procházku vydali do Doubice. Naše trasa měla původně vést přes skalní okruh u Kyjovského údolí a stejnojmenné přehrady do Doubice, ale nakonec jsme jí kvůli bouřce museli podstatně zkrátit. Tedy do Doubice jsme se dostali, ale ten skalní okruh jsme museli vynechat. Jinak Doubice je malebná obec a v místě, kde stojí Stará hospoda, je mnoho dřevěných soch. Na cestu zpět jsme využili opět autobus.

Z VYSOKÉ LÍPY PŘES DOLSKÝ MLÝN DO RŮŽOVÉ A HŘENSKA

Poslední den pobytu jsme se rozhodli pro trasu z Vysoké Lípy přes Dolský mlýn. Ten je známý z pohádky Pyšná princezna. Nutno říci, že je opuštěný od roku 1946. Pohádka se natáčela v roce 1951, to byl ještě v dobrém stavu i s původním vnitřním vybavením. Bohužel dnes jsou tam jen zbytky zdiva. A z obrázků si můžete představovat, že tu nestál jen mlýn, ale spíš taková malá osada.

Odsud jsme pokračovali čátečně po turistické stezce a částečně po naučné stezce do obce Růžová, kde je pěkná ruční mýdlárna Rubens. Z Růžové jsme se svezli do Hřenska, kde se dá přestoupit na linku, která nás zavezla do výchozího bodu.

NA CESTĚ DOMŮ

V sobotu po vyklizení chalupy jsme se cestou domů zastavili v Novém Boru, kde mimo jiné je i pěkná restaurace, kdy můžete během oběda koukat přes skleněnou zeď do sklářské dílny.

Tradičně jsme projeli kolem skalního hradu Sloup ve stejnojmenné obci, minuli Zákupy a pokračovali na Bezděz, což byla naše poslední zastávka. Bezděz nezklamal, líbil se i klukům, byť při prvním pohledu zdola na kopec, kam mají šplhat, nadšeni nebyli.

Poznámka: Okolí Sloupu jsme prošli zlehka minulý rok (tip na výlet je zde).

CO ZŮSTÁVÁ NA PŘÍŠTĚ

Na příští návštěvu Českého Švýcarska toho ještě zbývá mnoho. Určitě bych se ráda s dětmi vypravila do soutěsek i k Pravčické bráně, byť je to masovka. Nicméně letos jsme si s dvouletým synem ještě na lodičky netroufli. Nic by z toho neměl, chtěl by stále vystupovat a dával by to dost najevo.

0 0 vote
Article Rating
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
trackback

[…] místa k výletu v okolí budou celé Lužické hory a Národní park České Švýcarsko jako […]