PŘÍPRAVA NA POROD

Každý porod je unikátní a obrovský zážitek, přesto příprava na porod je za mě důležitá. Slyšela jsem pěkné přirovnání, že by se žena měla uvést do stavu rodící gazely, která najde klidné a bezpečné místo, udělá si pohodlí a prožije svůj porod se vším, co k němu patří tak, jak jí její tělo velí.

PŘEPORODNÍ PŘÍPRAVA

Než se ocitnete poprvé na porodním sále, radím, zkuste nějaký kurs, jehož náplní je předporodní příprava na porod pro oba, ať už váš partner bude nebo nebude při porodu přítomen. Získáte nějakou představu o tom, co se s vámi v těhotenství děje, jak probíhá porod, jak muž může pomoci, nejen při porodu, ale taky v péči o potomka. Když chce být u porodu i otec dítěte a budoucí maminka si to přeje taky, je nad míru dobré, aby si dopředu řekli, co navzájem jeden od druhého očekávají. Potom přítomnost partnera průběhu porodu prospěje. Sice samotná jeho přítomnost vám od fyzické bolesti neuleví, ale třeba pro mě to byla pomoc v psychické rovině, že tam nejsem sama, tedy jen se samými, byť i hodnými, ale cizími lidmi (sestřičky a doktoři).

Předporodní příprava na porod vám také dá vhled, jak má muž vnímat jiné psychické rozpoložení těhotné ženy nebo čerstvé matky. Každá z nás to prožívá jinak a jinak silně, v každém případě je skvělé, máte-li kolem sebe někoho, kdo tuší, jak na tom jste a dokáže vám opravdu pomoci. Ono narození potomka ovlivní i psychiku muže a nejbližší rodiny, byť se o tom moc nemluví. Je dobré vědět jak a co s tím dělat.

„Absolvujte nějaký kurz předporodní přípravy, není to sebe-spásné, ale utřídí vám to představy a do určité míry odstraní strach z neznámého. Máte-li ochotného partnera, zapojte ho do kurzu také.“

TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ O PORODU

Na kurzu se dozvíte hodně a zdaleka si to nezapamatujete, ale dodá vám to trochu klidu. Taky se v rámci přípravy cvičí, což pomáhá zádům a je to prevence otokům nohou. To cvičení je využitelné i po porodu, kdy je dobré se opět zaměřit na posilování svalů pánevního dna. Kdybych z celé předporodní přípravy a různých rad, které ke mně doputovaly, měla vybrat jednu, kterou považuji za nejdůležitější, zní takto:

„Neřešte porod hlavou, tou rodit neumíte, umí to ale vaše tělo, věřte mu, je na to přizpůsobené, buďte mu nápomocné, dělejte to, co po vás vaše tělo chce. Když budete cítit potřebu křičet, tak křičte.“

Když se dostanete do psychického uvolnění, porod poběží jako na drátkách, pokud tam není nějaký jiný zádrhel, který už musí objevit porodní asistentky a doktor.

MŮJ PRVNÍ POROD

Můj první porod byl vyvolávaný na 36. týdnu těhotenství, protože jsem začala trpět vysokým krevním tlakem. V osm ráno mi dali tabletku, od 10 h nastoupily bolesti a ve dvě odpoledne jsem jimi byla vyčerpaná a myslela si, že to nedám. Bála jsem se, že to bude trvat třeba ještě dalších 10 hodin. Pak mi ještě nechali odtéct plodovou vodu a mě přešly i ty zbytky humoru, co se občas ještě ozývaly.

Když už mi bylo opravdu úzko, objevila se porodní asistentka a řekla, že to může být za hodinu hotové. Jedna jediná věta a neuvěřitelně mě to psychicky nakoplo, přestala jsem se bát. Porod se rozběhl, ze čtyř centimetrů jsem byla během „chvíle“ otevřená na osm. Pak ještě prošla nějaká kontrakce a nastala druhá fáze porodní, což znamená, že jsem se mohla vyplazit na to porodní křeslo a konečně zatlačit do kontrakcí. To trvalo maximálně 20 minut a syn byl na světě. Kdo porod zažil,ví, jak úlevné je, když se konečně porodní cesty otevřou a můžete tomu nějak víc pomoci a ne jen čekat. Celkově od věty oné porodní asistentky uběhly hodiny dvě, ale mě se tak ulevilo, že čas jsem nevnímala a jen jsem konečně plynule rodila. 🙂

„Při porodu je opravdu důležité být v klidu, přítomná tomu procesu, nápomocná svému tělu a dělat to, co vám tělo říká. Jakmile jste ve stresu, nebo se bojíte, jste stažená a nerodíte.“

DRUHÝ POROD

Druhý porod přišel sám, bolesti nastoupily postupně od časných ranních hodin, ale pravidelné byly až odpoledne a stále se to dalo „vydýchat“. Do porodnice jsme odjeli po páté večer, syn se narodil ve 23:15. Průběh porodu byl tedy pozvolný, slušně se rozběhl až večer v nemocnici. Když jsem byla skoro úplně otevřená, nechali mi odtéct plodovou vodu, nastaly velké bolesti a otevřela jsem se úplně. Šlo to hladce, zatlačení do čtyř nebo pěti kontrakcí a během půlhodiny byl syn na světě. Dá se říci, že to byl takový učebnicový porod. Vlastně pohoda. 🙂

TŘETÍ

Třetí porod byla rychlovka. Kontrakce byly celé odpoledne nepravidelné, že jsem vůbec nevěděla, jestli už jet nebo nejet do porodnice. Už jsem ale tzv. tři dny přenášela a trochu jsem krvácela, tak jsem byla ve střehu. Ten den ráno (středa) jsem byla v nemocnici na kontrole a řekli mi, že jsem otevřená na jeden centimetr, že je to sázka do loterie, kdy se to rozběhne, a že když ne, tak v pondělí budou porod vyvolávat.

Nastal večer , byla jsem doma a zaměstnávala se hledáním světel do domu. Ještě kolem sedmé jsem mezi těmi nepravidelnými bolestmi uvažovala, že bych jela na nákup, ale pak jsem myšlenku zavrhla. Nakonec jsem o půl jedenácté nasedla s mužem do auta, směr porodnice. Kontrakce se zrychlily, tedy už jsem neměla pochyby. Když jsem po 40 minutách jízdy vystoupila u areálu nemocnice, rozjelo se to naplno. Skoro jsem nedošla na sál. Od přijetí do porodnice do vlastního porodu uběhla jen hodina a pár minut. Porod vedla porodní asistentka, doktorka ani nestihla přijít. Průběh byl hladký, rychlý a bolesti na jeho konci obvykle kruté. Syn se narodil půlhodiny po půlnoci.

„Po třech porodech musím plně podpořit výše zmíněnou myšlenku, tedy že porod si nemá žena plánovat, jak proběhne, nemá ho řešit hlavou, jen soustředit svoje síly, věřit svému tělu a udělat prostor dítěti, aby mohlo projít skrz porodní cesty.“

Tip: Pokud byste rádi tip na porodnici v Královéhradeckém kraji, pak doporučuji porodnici v Jičíně.