Ve škole pro matky jsem posledních skoro sedm let. Jaké bych si napsala vysvědčení? No, nevím. Jsou chvíle, kdy bych si dala velkou jedničku, a jsou chvíle, kdy ze sebe u vnitř velkou radost nemám. Obvykle za tím stojí únava. O tom ale jindy. Jaké byly moje úplné začátky ve škole pro matky? Tušíte správně, drsné. Jestli jste před svojí premiérou, nezapomeňte zhluboka dýchat nejen na porodním sále. A nebojte, nakonec se všemu naučíte.
MOJE PRVNÍ MIMINKO
Můj první syn mě celkem slušně vyučil. Pamatuji si, že jsem byla po 14 dnech hodně nevyspalá, až jsem chvílemi brečela vyčerpáním. Mateřský víceboj se opakoval každé tři hodiny. Z toho krmení trvalo hodinu, pak ještě dokrmování z lahve odsátým mlékem a někdy dlouhé uspávání.
BEZ ODPOČINKU
Když to moje vytoužené miminko konečně usnulo, věděla jsem, že v lepším případě mám hodinu času, než to začne zase. Do té volné hodiny bylo třeba vtěsnat odsátí nevypitého mléka, abych byla připravená na další kolo, ale také aktivity kolem domácnosti, nějak nakrmit sebe, umýt se, apod. Odpočinek, spánek? Skoro jsem zapomněla, co to je, a strašně mě bolely nohy z věčného „běhání“ okolo miminka.
JAK Z TOHO VEN
Časem jsem pochopila, co je důležité a co mohu odložit, nebo přenechat někomu jinému. Muž se snažil pomoci alespoň v noci, protože přes den býval i 16 h v práci. Nakonec jsem požádala o pomoc také babičky, a přestože s námi nedokázaly úplně držet krok, tak mi jejich pomoc byla vhod. Vařily mi jídlo, přebalovaly, přes den někdy uspávaly. Tak jsem mohla začít odpočívat ve dne, když syn spal, a šetřit síly na brzké ranní hodiny, když jsem na to zůstala sama.
PŘIŠLY LEPŠÍ ČASY
Po dvou měsících se jeho denní režim začal pomalu srovnávat. I já si zvykla a ledacos pochopila.
NAPOJENÍ
Mezní okamžik nastal, když jsem začala synovi konečně pořádně rozumět, tedy jeho potřebám. Pomohly mi v tom mateřské instinkty.
MIMINKO V NOCI SPÍ
Další co se změnilo k lepšímu, byl synův spánek přes noc. Mám vysledováno, že když miminko přibere na 4,5 až 5 kilo, vnitřně se nějak zklidní. Zjednodušeně řečeno se přestane „bát“, že není dost jídla. Měli to všichni tři hodně podobné. První syn měl navíc vstup do života ještě trochu ztížený. Doktoři se rozhodli, že se musí narodit o 3 týdny dříve, kvůli mému náhlému vzestupu krevního tlaku. Tedy přišel na svět vyvoláním porodu a jako dvoukilové miminko. Naštěstí měl chuť k jídlu, takže prvních osm měsíců přibíral kilo měsíčně.
POSTÝLKA A USPÁVÁNÍ
Tohle moje první miminko ve srovnání s mladšími bratry nedokázalo spát samo v noci v postýlce. Trvalo mi to skoro dva měsíce, než jsem pochopila, že jde opravdu o strach. Hodně dlouho jsem se nechala nutit do obecné poučky, že dítě má být v postýlce. No, jednou už jsem to nevydržela a instinktivně, nebo spíš z vyčerpání, jsem přesunula mrňouska k sobě do postele. A ejhle, moje pocity se potvrdily. Klidně spal celou noc, tedy jen s jedním probuzení na krmení. Postýlku jsem rozložila a uložila na půdu.
USPÁVÁNÍ
To bylo u něj taky náročnější, hlavně v noci. Trvalo déle, byl neklidný, ale nakonec jsme našli fungující rituál. Písnička a houpání v náručí na hudbu, někdy i usnutí u kojení.
ŠÁTEK NA NOŠENÍ DĚTÍ
Další změnou, kterou mi vnuknula kniha Koncept kontinua, byl šátek na nošení dětí. Moje první miminko si v něm náramně hovělo. Našlo v něm jistotu, která mu chyběla nejspíš díky tomu zrychlenému vstupu na svět. Pěkně v něm spalo a do kočárku se mu moc nechtělo. To se změnilo později s věkem, kdy přišel čas pozorovat svět. Bylo to jeho rozhodnutí a byl na to vnitřně připravený.
CELKOVÉ NÁROKY VE ŠKOLE PRO MATKY
Řekla bych, že jsou obrovské. Na začátku si člověk nedokáže uvědomit, jak moc náročné to bude na fyzickou kondici, ale hlavně na psychickou odolnost. A to obvykle začínáte jen s jedním dítětem. Časem si zvyknete, věci okolo si zorganizujete, a když svému miminku porozumíte a vytvoříte nějaký řád, který reflektuje na jeho potřeby, je to celkem „napohodu“. Pak příjde nová výzva, další miminko nebo miminka. Zase se to zkomplikuje a opět hledáte cestu, jak to zvládnout a nezbláznit se. Ale jde to.
CO TVOŘÍ MOJI PSYCHICKOU POHODU – RECEPT
Můj recept na psychickou pohodu je vlastně jednoduchý, ale není vůbec jednoduché se k němu dopracovat.
RESPEKTOVAT POTŘEBY MIMINKA
V první řadě, jak jsem se již zmínila, je to vytvořit si denní režim odpovídající základním potřebám miminka/dětí. Mám na mysli hlavně dostatečný spánek bez buzení a pravidelný přísun jídla. U větších miminek/dětí sem ještě patří podněty, které je budou rozvíjet, a pohybové aktivity.
INSTINKT
Druhou složkou je instinkt. Poslechout ho, chovat se podle něj. Nenechat si do toho moc mluvit. Mámy by měly svoje děti znát lépe než třeba babičky.
ROZUMNĚT POTŘEBÁM DĚTÍ
Třetí složkou je rozumět dětem, co potřebují, co znamenají a z čeho plynou jejich reakce – radost, obava, rozmrzelost, nuda, hlad, únava, vztek. Umět to rozlišit a podle toho reagovat.
ODPOČINEK
Další dovedností je umění odpočívat. Bez odpočinku nebude přiměřeně reagovat na situace a děti z vás budou zmatené. K odpočinku se dostnete, pokud máte s kým se o péči o děti alespoň na chvíli každý den podělit. Krásně o tom mluví pan Herman, který říká, že MÁMA MŮŽE BÝT NĚŽNÁ, JEN KDYŽ JE ODPOČATÁ.
MYSLET I NA SEBE
A nezapomenout taky na sebe. Dokázat si v tom čase, kdy je člověk doma s dětmi, najít pro sebe něco přínosného. Něco pro svůj vlastní rozvoj, nějaké smysluplné a svoje cíle, byť s ohledem na děti. Jednoduše neztratit sám sebe pod kupou špinavého prádla, hrnců v kuchyni, ukízecích nástrojů a přání dětí, která končí, jen když usnou.
DNES
Nejspíš i díky tvrdé škole u prvního potomka dnes zvládám péči o tři malé syny většinu všedního dne sama a snad si se mnou užijí přiměřeně situaci a mým silám dost zábavy. Mám i své cíle a pracuji na jejich realizaci. Také se dokážu s dětmi vypravit na výlet, a to už od doby, co bylo nejmladšímu pět týdnů.