Těhotenství je pro mě zázrak, který nám ženám příroda darovala do vínku. Snad proto většina žen po dětech touží, ale málo z nás si u toho uvědomí, jak je důležité mít v životě pro miminko prostor, aby se zázrak stal.
Ještě před sedmi lety jsem si myslela, že mi těhotenství není do života dáno. Tři roky to nešlo a dva přenosy v rámci umělého oplodnění byly neúspěšné, a to jsem neměla žádné zdravotní potíže, ani partner. Nakonec 10 měsíců po tom druhém lékařském zásahu jsem otěhotněla přirozeně a ani „nevím“ jak. Celkově tedy uběhly od začátku pokusů 4 roky, než se zadařilo. Za tu dobu jsem kromě zmíněné lékařské pomoci cvičila podle metody paní Mojžíšové, změnila jsem stravování, zaměřila se na pitný režim, pravidelný spánek, aktivní pohyb ve volném čase a dělala jsem na míru navržené cviky z jógy pro kosmonauty :-). Ve všem mém úsilí seodrážela snaha udělat prostor pro miminko. Nakonec se miminko podařilo. Co z toho pomohlo, to dodnes s určitostí nevím. Ale s odstupem času si myslím, že mi scházela také pokora.
„Buďte pokorní a pracujte se svým tělem jako s něčím vzácným, hýčkejte jej vhodným pohybem, relaxováním, přiměřeným spánkem a pravidelnou a vyváženou stravou.“
TĚHOTENSTVÍ A NEZDAR
Lékař v centru asistované reprodukce po zmíněných nezdarech pronesl, že za to může moje psychika. To je taková obvyklá zaklínací věta, protože lékaři obecně neradi přiznávají, že s tím neumějí nic udělat. Nicméně teď zpětně se dá říci, že i na té psychice mohlo něco být, protože si pamatuji, že jsem pak odjela z kliniky po druhém nezdaru domů a byla jsem hodně zklamaná. V mysli jsem si probírala, co vše jsem už pro těhotenství udělala. Proč nic z toho nepomohlo?
Cítila jsem se na takovém pomyslném dně z pohledu ženy, která nezvládá naplnit svojí hlavní, přirozenou životní roli – stát se matkou. Seděla jsem tehdy na dřevěných schodech do patra a s jistou dávkou bolesti a pokory jsem si přiznala, že jsem prohrála. Pomaličku mi docházelo, že k těhotenství přistupuji jako manažerka k úkolům a výzvám v práci: mám cíl, naplánuji postup, budu to mít pod kontrolou a zvládnu to. Jenže, ouha, nad otěhotněním člověk plnou kontrolu nemá.
ALCHYMIE I PRO DOKTORY
Myslím, že jsem někde četla, že ani doktoři dodnes neumí ovlivnit celý proces oplodnění, především správné zahnízdění oplodněného vajíčka v děloze a komunikaci mezi ním a tělem budoucí matky. Ta nejdůležitější část probíhá v prvních dnech po oplození, kdy ani nevíte, že se to povedlo. Celé těhotenství je prostě neuvěřitelný, náročný a přesně promyšlený proces a výsledkem je malý, zdravý tvor. Za mě, zázrak. Celé to funguje buď jako švýcarské hodinky a nebo se to zadrhává. Najít skutečnou příčinu a odstranit překážky pak může být alchymie.
Moje druhé těhotenství přišlo, jak se říká na první pokus, třetí po čtyřech měsících od chvíle, co jsme si řekli, že do toho jdeme. Dnes mohu říct, že jsem šťastná žena, která vyhrála hlavně sama nad sebou.
PROSTOR PRO MIMINKO NEJEN V ŽIVOTĚ ALE I V MYSLI
Když jsem navštěvovala ordinaci asistované reprodukce, byla plná. Plná žen, které doufaly v zázrak. Na to zvláštní napětí, které se neslo čekárnou, si vzpomínám dodnes. Otázky, bezmoc, naděje … a všechny si přály to samé. Úspěšnost bohužel přání všech těch žen dodnes nepokrývá.
„Začíná to vypadat, že nás civilizace v našem pojetí – spěch a stres – vyhubí.“
Když se podívám napříč vlastní širší rodinou, mezi přátele a známé, vidím různé případy, jak „holky“ otěhotněly. Bilance: půl na půl. Polovina přirozeně, polovina s pomocí lékařů a trvalo to různě dlouho, než se to povedlo. Páry, které znám a u kterých se těhotenství povedlo s asistencí lékařů, skončily u jednoho dítěte. Jen v jednom případě mají děti dvě, vyšla totiž dvojčata. Ve dvou případech, kde přišlo první těhotenství přirozeně a prakticky na poprvé, se teď druhé vůbec nedaří.
PŘÍPRAVA
Myslím, že páry hodně podceňují přípravu. Prostor pro miminko ve vlastním životě a mysli nemají. Jestli o něm uvažují, tak jen v rovině vybavení dětského pokoje. My ženy si přečteme, že je třeba brát kyselinu listovou a vitamíny, tak se tím cpeme. Není to špatně, ale bohužel to bývá vše, čím tomu pomáháme. Mužská polovina to obvykle neřeší vůbec. Někteří se dokonce tváří, že nezdar nemůže být na jejich straně.
ŽIVOTNÍ STYL
Nikdo z nich však často nevidí, že jejich životní styl je vyčerpávající, často jde o vysoký pracovní zápřah: práce do večera či po nocích a o víkendech, tzv. pořád online. K tomu ještě občas nebo často bdění do časných ranních hodin nějakou zábavou. Nepravidelná strava a volba nevhodných potravin a hodně pochutin, pitný režim pokulhává a pohyb znamená pěstovat nějaký sport nárazově. Někteří naopak sportují do vyčerpání, protože pohybem zapomínají, že se jim nedaří počít dítě. Celkově čekáme, že naše tělo musí zvládnout vše jako dosud bez našeho vlastního přičinění, a to obvykle oběma v páru bývá 35 let a více.
„Buďte trpěliví a zaměstnejte svoji mysl něčím, co vám bude přinášet radost, a rozptýlí vás od nezdaru. Bude to možná těžké, ale snažte se neklesat na mysli.“
Pokud vás trápí právě nezdar při početí dětí, a nejsou proto žádné z lékařského hlediska objektivní překážky, může se si vlastně gratulovat. Nejspíš to jen chce změnit něco ve vašem životě nebo životním stylu. Ač pro vás nemám naprosto zaručenou radu, mohu vřele doporučit – zastavte se, přemýšlejte, odstraňte špatné návyky, udělejte si na příchod prcka prostor a buďte trpěliví, pokorní a aktivně hledejte řešení hlavně sami u sebe.