Cílem péče o miminko nejen po porodu je jeho prospívání. To zahrnuje klidný a kvalitní spánek, který významně přispěje k tomu, že miminko následně dobře jí, tedy přibývá pěkně na váze. dále nemá potíže s vyměšováním, nebrečí hlady, nebo vyčerpáním, či zimou/přehřátím, nebo steskem, není zbytečně nemocné a přiměřeně svému stáří se vyvíjí.
NEZNALOST A ZMATKY
Než jsem porodila svého prvního syna, myslela jsem si, že porod je ta nejnáročnější část. Pravdou je, že tím to jen začíná. Navíc před narozením prvního syna jsem miminko téměř nikdy v ruce nedržela, natož abych ho oblékala, nebo snad koupala. Mohla jsem využít jen poznatky z předporodního kurzu. Dvě ze tří knih, které mě ovlivnily, jsem četla až později.
Něco mi v rychlosti ukázaly sestry v porodnici, ale co sestra, to přirozeně jiný názor. Tak mě spíš mátly. V mnoha věcech uplatňovaly takový universální, spíš pracovní přístup, který se dal brát pouze jako přehled toho, co se má kolem miminka dělat. Pokud byl jejich přístup v některých ohledech nefunkční, neuměly se situaci přizpůsobit a poradit si s tím, nebo neměly čas. Některé vypadaly, že je jejich zaměstnání vůbec nebaví, ale byly tam i výjimky.
Zmatečnost a nefunkčnost jejich rad mě záhy přivedla na myšlenku, že pečovat o miminko budu podle sebe, jak budu cítit, že je to správně. Správnost v péči o dítě se dá měřit jednoduše, a to jeho prospíváním.
„Napojte se na své miminko a naučte se rozumět jeho potřebám. Mějte jeho potřeby a dodržení jejich časového harmonogramu na prvním místě.“
PRVNÍ DVA DNY VE ŠKOLE PRO MAMINKY
Zpět ale k mému prvnímu pobytu v porodnici, než se mi podařilo „spojení“ se synem. Dá se říct, že pro mě proniknout do péče o miminko nejen po porodu byla škola šokem. Koukalo na mě něco malého, co na mě spoléhalo. Navíc můj první syn byl dvoukilový uzlíček, který potřeboval opravdu velkou péči, aby začal prospívat a pustili nás z porodnice. Limitem byla váha 2 300 g a on se narodil s 2 120 g mínus váhový úbytek po porodu. Moje máma mi do nemocnice přinesla skoro čtyřicet let starou knížku, jak pečovat o novorozence. Tam byly další odlišné rady od těch, co mi dávaly sestry, a to hlavně v oblasti kojení a jeho četnosti.
KRMENÍ NÁM Z POČÁTKU NEŠLO
Krmila jsem syna ze začátku podle rad sester, ale užila jsem si 48 hodin bez spánku, protože syn brečel, a sestry jen koukaly a nijak mi nepomohly, spíš nás ještě svými procedurami rušily a syna budili. Některé byly nutné pro dítě, jiné spíš pro jejich pracovní harmonogram a výkaznictví. Syn za tři dny moc nepřibral, jen dohonil přirozený váhový úbytek po porodu. Nakonec mi došlo, že jediný problém je, že má mrňous mnohem větší hlad, než si sestry myslí a že oba potřebujeme klid a režim, který vznikne z jeho potřeby, ne z potřeb, které řeší porodnice, přesněji oddělení šestinedělí.
„S rozumem a citem filtrujte rady od sestřiček a dalších osob. Snažte se najít si v tom to, co opravdu platí i u vašeho miminka. Co neplatí, nechte být a udělejte si to po svém tak, jak to cítíte a jak to vyhovuje miminku. Každé miminko je originál a zdaleka na něj neplatí vše, co pomáhá u jiného.“
ZAČÍNÁM TUŠIT, CO JE POTŘEBA , A CÍTIT SPOJENÍ S MIMINKEM
Hned, jak to šlo, přestěhovali jsme se na nadstandardní pokoj. A byl klid. Sestry chodily do pokoje mnohem méně a brali konečně ohled na synův spánek. Navíc mi přestaly říkat, co a kdy mám dělat. Díky tlustým zdem a předpokoji nás nerušil pláč ostatních dětí a já se konečně trochu vyspala. Konečně po těch čtyřech hrozných dnech jsem byla trochu odpočinutá a dokonce i nezávislá na přídělech mléka od sester, svého jsem měla dost a to mi dalo sílu se pustit „do boje“.
SPRÁVNÝ RYTMUS KRMENÍ OBJEVEN
Nejvíc mi dalo zabrat přijít na to, jak mrňouse pořádně nakrmit při respektování toho, co zvládne jeho malý žaludek, teprve se potravu učící přijímat. Syn totiž neměl sílu se pořádně napít z prsu, jak byl malý, což situaci značně komplikovalo. Navíc po porodu ho vůbec nenechali přisát v prvních 20 minutách. Naopak mi ho hned vzali a vrátili až po dvou dnech. Ty dva dny ho nechali v inkubátoru a krmili z lahve, čímž se jeho sací reflex hodně pokazil.
Ten pobyt v inkubátoru, který mu naordinovali, mi dodnes nepřipadá nutný, spíš jen jakési naplnění postupů bez přemýšlení. V každém případě zmíněné okolnosti způsobily, že kojení pak byl boj, a nebýt odsávačky mateřského mléka, těžko bychom se z toho začarovaného kruhu dostali. Taky pomohly mateřské instinkty, které se přihlásily včas a nahradily tu díru ve zkušenostech. Nakonec po týdnu mojí péče na nadstandardním pokoji opravdu přibral 300 g a mohli jsme jít domů. Musím přiznat, že mě těšil údiv sester, že jsme to zvládli tak rychle.
„Syna jsem kojila a dokrmovala odsátým mlékem z lahve každé dvě hodiny, aby neměl hlad a nebrečel. Přibíral krásně na váze, postupně nabral sílu a doma už stačilo krmit každé tři hodiny.“
ZA MĚ TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ
Pokud bych měla zmínit nejdůležitější poznatek v péči o dítě, pak je to zvládnout jakési napojení se na něj, tedy rozumět potřebám dítěte a respektovat je. V podstatě si osvojujete pětiboj, který obvykle bývá záležitostí matek, a to kojení, přebalování, koupání, uspávání a cvičení/hru s dítětem. Všem disciplínám věnuji ještě další články.
„Máte v ruce malého tvora, který byl předtím devět měsíců v prostředí, kde měl vše, co potřeboval, prostě ráj. Vlastně ho učíte poznávat svět, ve kterém to tak ideálně nechodí. A cílem by mělo být, aby ten přechod byl pro něj co nejméně skličující.“