A zase je tu období mezi vánočními svátky a Silvestrem. Děti doma, dárky už dávno rozbaleny, se všemi si už dostatečně pohrály, různé rodinné návštěvy vykonány a energie dětem neubývá. Co teď, jak je zabavit? My na to obvykle jdeme pěším výletem. Je 30. prosince 2019, deset hodin dopoledne a vyrážíme na pěkný výlet s dětmi, a to do Lázní pod Zvičinou.
ZNÁMÉ
Celou trasu pro výlet s dětmi jsem již popsala v článku Lázně pod Zvičinou, tedy k jejímu popisu dodám jen pár drobností.
Místo nás nezklamalo ani tentokrát. Restaurace byla otevřena, prostředí příjemné, kuchyně slušná, jídlo stačilo trochu dosolit. Otvírací dobu i místní počasí jsme si zkontrolovali na webu hotelu. Z celého místa na mě stále dýchá taková neutuchající mateřská péče majitelů. Pokud bych tenhle kraj neznala a byla zdaleka, určitě bychom se tu s dětmi zabydleli. Mimo jiné je tu vnitřní a venkovní hřiště, možnost mnoha výletů s dětmi do poměrně blízkého okolí, a to pěšky i na půjčeném kole, malá farma se zvířátky, v zimě vlek hlavně pro děti, v létě koupaliště.
Na známou trasu jsme se vydali hned po obědě, abychom jí stihnuli za světla. Cestou jsme opět řešili úkoly, které nám pomohly rozluštit hádanku na konci. Děti si jí z minulého roku nepamatovaly, takže byla vlastně jako nová. My máme paměť dobrou, takže jsem tajně přibalila pár sladkostí, které v oficiálním pokladu chybí a nedápadně je tam podstrčila.
NOVÉ POZNATKY
Novinky? Na výlet s dětmi nám tentokrát vyšlo krásné počasí. Sluníčko, lehce pod nulou, poprašek sněhu. To udělá s dětmi, které sníh skoro neznají, protože jsou z nížiny, hodně. Dělaly s radostí stopy a snad by postavily i sněhuláka, kdyby to jen trochu šlo. Šli jsme opět dva dospělí, dvě děti po svých a jedno v kočárku. Rok předtím jsem ho nesla v šátku.
Průjezdnost trasy s kočárkemdo terénu? Maličko náročnější. Cesta lesem do kopce je trochu kamenitá a místy je dost kořenů. Nicméně chlap, který je alespoň trochu v kondici, to zvládne projet i s kočárkem. Pak je tu jeden sestup ke konci trasy, který je poměrně příkrý. Nejhorších bylo asi dvacet metrů, tam jsme kočárek přidržovali a poponášeli oba. Nakonec nám podrážky turistických bot posloužily dobře a neuklouzli jsme.
Tentokrát jsme si užili i pěkného rozhledu na Krkonoše a Orlické hory, obojí lehce pod sněhem.
Děti se krásně unavily a vzhledem k přírodě, tichu a krásným rozhledům se tahle trasa začíná stávat naší tradiční trasou pro výlet s dětmi.