KNIHY O MATEŘSTVÍ A RODIČOVSTVÍ

Ač jsem o dětech před svým prvním porodem vlastně nic moc nevěděla, knihy o mateřství a rodičovství jsem si sama cíleně nepořizovala. Nakoukla jsem do nich v knihkupectvích, ale návody v nich mi přišly hrozně obecné. Měla jsem strach, že ve mně vzbudí spíš zmatek a paniku, co vše nevím. Řekla jsem si, že nejdůležitější bude najít spojení mezi mnou a miminkem, pak že na vše přijdu sama. Nicméně nakonec se v mé knihovně objevily tři výjimky. Doputovaly ke mně samy a tak nějak náhodně. Cením si těch třech knih natolik, že o nich ráda referuji a doporučuji každé kamarádce, která s dětmi začíná.

CVIČENÍM K MATEŘSTVÍ

První knihou je Metoda Ludmily Mojžíšové, kterou napsaly dvě autorky, a to Jarmila Novotná a Olga Strusková. Mám nějaké starší vydání, než je teď v prodeji, ale věřím, že to hlavní zůstává stejné. Kniha zahrnuje hlavně cvičení, které paní Mojžíšová dělala původně se sportovci a ženami, které měly potíže s hybností, především v oblasti zad. Shodou okolností mezi nimi byla řada mladých žen, které nemohly otěhotnět. Bolesti v zádech a celková špatná hybnost způsobovala i špatné prokrvování malé pánve, pokud si výklad z knihy dobře pamatuji. Řádným cvičením a často i následným narovnáním kostrče, bolesti zad zmizely a došlo k prokrvení pro těhotenství tolik potřebných orgánů. Mladé ženy při dalších pokusech o těhotenství uspěly.

Tato kniha se ke mně dostala v době, kdy jsem sama aktivně hledala příčinu vlastního nezdaru mít děti a žádné objektivní překážky nebyly nalezeny. Dodnes nevím, jestli to cvičení zabralo, protože jsem následně zkoušela i další cesty, jak se můžete dočíst v článku Prostor pro miminko. V každém případě jsem za znalost tohoto cvičení ráda a některé z cviků využívám i dnes pro posilování pánevního dna, jen nejdu do předepsaného opakování. Některé z cviků jsem prováděla i v těhotenství, a to pro lepší přípravu na porod.

V souvislosti s příchodem miminka mě napadá nepříjemně znějící slovo, a to inkontinence. O ní můžete slyšet v reklamě, ale už málo je slyšet o příčinách. Mezi ně patří nejen věk, ale i ochabování pánevního dna vlivem porodu. V reklamě vám doporučí prášky, osobně bych spíš doporučila poměrně jednoduché cvičení.

O VÝVOJI MIMINKA A DÍTĚTE

Druhou knihou je Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte, kterou napsal pan Zdeněk Matějček, uznávaný dětský psycholog. Je to velmi polopaticky napsaná kniha, která mapuje vývoj dítěte od zrodu po nástup do školy. Každému období je věnováno několik stránek. Z počátku po měsících, později po čtvrt roce. Vždy je popsáno, co se s miminkem/dítětem děje z pohledu fyzického vývoje i uvnitř jeho hlavy. Co by měl rodič dělat a čím dítěti neprospěje. Kniha se velmi dobře čte a stačí ji číst podle stáří vašeho dítka, tedy pěkně pomalu načítat další stránky, jak roste. Zdeněk Matějček napsal mnoho knih, které patří mezi knihy o mateřství a rodičovství, stačí zadat jeho jméno třeba do Google. Nejspíš sama nějakou další jeho knihu do své knihovny přidám.

O INSTINKTECH

Třetí a pro mě hodně zlomovou knihou je Koncept kontinua od Jean Liedloff. Doporučila mi jí jedna paní doktorka, která je již dnes v penzi a zabývá se ve volném čase celostní medicínou. Knížka mi pomohla si uvědomit některé okamžiky z mého dětství, pochopit, co a proč jsem tenkrát vlastně cítila. Taky jsem pochopila, že to, co instinktivně jako máma cítím, je správné. Tedy, abych se ke svému dítěti chovala tak, jak to cítím, nikoliv, jak mi říkají babičky. Když mi instinkt říkal, že syn potřebuje vzít k mně do postele, nebo pochovat, udělala jsem to. Když jsem z jeho chování cítila, že kočárek pro něj není, nevozila jsem ho v něm. Koupila jsem si šátek na nošení dětí po vzoru indiánské výchovy dětí. Právě na příkladech jejich chování k dětem mi mnohé bylo odhaleno. Syn se nošením v šátku krásně uklidnil, začal pěkně spát, dobře jíst a tedy prospívat. Pro mě to znamenalo oddechnutí si a i víc odpočinku.

Od té doby vím, že nejsem tvrdohlavá a svévolná matka, ale matka pečující a ochranitelská.

Tedy, jak čtete, knihy o mateřství a rodičovství nakonec nezavrhuji, jen si hodně vybírám. Troufám si tvrdit, že ty, které ke mně přijdou, aniž bych je hledala, jsou takový malý poklad.